Archív akcí

Datum: 15.06.2012

Příběh s dobrým koncem
(Zpráva ze zájezdu KČT Šumperk do Slovinska a Chorvatska 1.6. - 10.6.2012)
Ze Šumperka jsme odjeli v pátek 1.6. ve 20 hodin, v sobotu ráno jsme s naším autobusem zastavili u malebného jezera Bled ve Slovinsku, abychom zde strávili plánovanou 9 hodinovou přestávku. Prošli jsme se kolem jezera, navštívili hrad a v 16 hodin pokračovali v další cestě. Večer jsme dorazili do starobylého města Bašky na ostrově Krk. Zapadající slunce ozařovalo zdejší divoké bílé hory, sem tam pokryté pichlavou trávou, trním a borovými lesíky, průzračné moře se mírně vlnilo. V kempu Zablače, místě našeho pobytu, nás přivítala delegátka z CK Victoria a po informaci o chodu kempu a rozdělení na ubytování jsme se rozešli do jednotlivých karavanů.
Nejstarší účastník zájezdu (ročník 1934), kterému ostatní členové našeho klubu turistů pro jeho milou povahu neřeknou jinak než „Románek“ , byl ubytován v prvním karavanu v řadě společně se svým kamarádem a dalšími dvěma muži. Po příjezdu jevil známky únavy, i přesto ještě pomáhal ostatním s vyložením zavazadel. Když jsme se ubytovali, řekl v karavanu , že mu chybí taška s jídlem a boty. Nebyl schopen věci najit, rozčileně podezíral spolubydlící, že za to mohou. Jeho kamarád mu trpělivě pomáhal, uklidňoval situaci, pak se sám vrátil do autobusu a věci našel. On ale začal věci ze zavazadel vyndávat, abychom se přesvědčili, že je nikomu neukradl. Měl utkvělou představu, že se mu nevěří. Z kempu bylo vidět hřebeny okolních hor a on prohlásil, že ty Jeseníky jsou pěkné. Kdo ho slyšel, přikývl a zavtipkoval také. Nikdo nebral vážně ani jeho prohlášení, že musí být v jednu hodinu u Ekonomické školy v Šumperku. Po půlnoci šli v 1. karavanu spát. Románek zhasl ve stanové předsíni u karavanu a podle svědectví těch, co procházeli okolo, tam zůstal sedět na židli. Z toho usuzujeme, že mohl tábor opustit kolem 1 hodiny po půlnoci v neděli 3.6.
Asi v 9 hodin ráno mi jeho kolegové nahlásili, že v karavanu nespal a že je pryč. Podivná zpráva mě nenechala v klidu, po krátké úvaze jsem raději hned vyhledala delegátku a společně jsme šly na recepci kempu, odkud chorvatská pracovnice telefonovala na policii ve městě Krku. Někteří naši účastníci se vydali prohledat ulice města Bašky. Policisté přijeli asi v 11 hodin, přijali oznámení a začali organizovat pátrání. Byli velice vstřícní. Pátrání probíhalo za účasti hasičů, pracovníci recepce projeli okolní cesty autem.
Za přítomnosti delegátky a zbylých obyvatel 1. karavanu jsme otevřeli kufr našeho zmizelého kamaráda a nalezli veškeré jeho doklady (pas, pojišťovací kartu atd). Policisté pas ofotografovali a kopie s jeho popisem vyvěsili ještě týž den na informačních tabulích v Bašce. Jeden z našich fotografů amatérů dal policii k dispozici kartu ze svého fotoaparátu, kde byly mimo jiné i fotografie ztraceného kolegy.
V průběhu pátrání jsme podali informace na CK Victoria, na naši ambasádu v Zagrebu, pojišťovně a též synovi pohřešovaného. Se všemi jsme byli v telefonickém spojení a průběžné jsme se navzájem informovali.
V pondělí jsme dostali zprávu, že proběhlo pátrání se psy a že další den bude nasazena helikoptéra.
V úterý jsme viděli nad údolím Bašky a nad okolními horami kroužit vrtulník a mezi jednou a druhou odpoledne jej někteří naši účastníci stihli vyfotografovat i se zavěšeným záchranářem. Od kostela sv. Lucie, kde jsme čekali na prohlídku, jsme mohli pozorovat, jak přistál na louce a jak došlo k přeložení záchranáře s břemenem do vrtulníku. To jsme ještě netušili, že jsme svědky záchrany našeho kamaráda.
Až doma jsem si na internetu z chorvatských novin přečetla, jak náročná to byla akce: „ V pondělí ztraceného českého turistu hledala 2 vozidla se šesti záchranáři, později se přidalo 16 myslivců, kteří pročesávali okolí kaňonu Vrženica, kde někdo zaslechl volání o pomoc. Vzhledem k těžko přístupnému terénu byla povolána i helikoptéra, ale špatná povětrnostní situace její nasazení neumožnila. Čecha hledali 6 hodin, ale protože nastala noc, bylo pátrání přerušeno. V úterý kolem desáté ráno nastoupilo na improvizovaném letišti v úrazové nemocnici Trsat v Riece šest parašutistů-záchranářů do vrtulníku, povolaného ze Splitu. Odletěli na místo akce a po 15 minutách hledání zpozorovali na zemi nehybné tělo. Byli spuštěni 2 záchranáři. Zjistili, že člověk je živ a bez viditelných zranění a naložili ho do nosítek. Protože v blízkosti místa neštěstí byl neschůdný horský terén, upoutali se záchranáři i s nosítky na lano a za několik minut doletěli na louku, kde bylo možné přistát. I s nosítky nastoupili do vrtulníku, který odletěl do nemocnice Trsat. Tam českého turistu předali horští záchranáři k dalšímu ošetření.“
Necelou hodinu po ukončení akce mi radostnou zprávu zavolala na mobil delegátka Lucie.
„Děcka, Románek žije! Ten vrtulník ho našel v horách na skále asi tři kilometry od kempu! Už je v nemocnici v Rijece!“
„Panebože, už jsem nevěřil,!“
„ To je zázrak, vždyť byl bez jídla a bez pití skoro tří dny!“
„To ti spadl kámen ze srdce, co šéfová!“
„Ti Chorvati jsou fakt dobří!“
O něco později volala pracovnice z ambasády, abych jí nahlásila jeho zdravotní pojistku a informovala mě, že byl nalezen silně podchlazený, dehydrovaný, vysílený, měl poškrábané ruce a jeho lékařka s ním není schopna komunikovat. Ambasáda už vyrozuměla jeho syna.
Večer se na celý případ podrobně vyptával, samozřejmě po telefonu, zástupce pojišťovny z České republiky.
Ve středu v poledne jsme dostali vzkaz, abychom se dostavili do Rijeky do
nemocnice. Delegátka vzala do auta nejen mě s doklady a věcmi postiženého, ale ještě dva účastníky zájezdu. Nejdříve jsme jeli do úrazové nemocnice Trsat, kde jsme se dověděli, že byl mezitím převezen do Kliniky Rijeka. Tam jsme ho nakonec našli.
Procházeli jsme přijímací halou právě ve chvíli, kdy ho převáželi na pojízdném křesle na vyšetření hlavy. Téměř nereagoval, v první chvíli nás nepoznal. Když jej vezli zpět, řekl jen „Dobrý den“, omluvně se pousmál a pokýval hlavou. Byl ve špatném zdravotním stavu a měl zapojenou infuzi. Během naší návštěvy se jeho stav ještě zhoršil, lékaři mu opět poskytli pomoc a přeložili ho na pojízdné lehátko.
S ošetřující lékařkou jsem hovořila německy v malém sálku, přeplněném pacienty na pojízdných křeslech a lehátkách. Ověřovala si u mne, zda je to skutečně ten člověk, kterého má v papírech. Ptala se, jak se mu to stalo, nejspíš o případu neměla informace. Neměla mnoho času, jen prohlásila, že pacient není schopen převozu ani pobytu mimo nemocniční zařízení. Stav se může zlepšit i zhoršit. Poděkovala jsem a v kanceláři vnutila úřednici pas a pojišťovací kartu. Kufr a další věci nemělo smysl zde nechávat, proto jsme je odvezli zpět do kempu.
V pátek volala paní z pojišťovny z České republiky, že náš účastník bude zdravotní službou převezen na chorvatské hranice a předán k převozu do vlasti. Chtěla vědět, ve které nemocnici se nachází a kde je jeho pas. S vděčností jsem si vzpomněla na radu paní Malé z ambasády, že pas musí zůstat vždy s postiženým, aby tohoto člověka bylo možno ať už v jakémkoliv stavu vyvézt z Chorvatska. Předevčírem mi v nemocniční kanceláři na předávaný pas nechtěli dát potvrzení, tak jsem na čistý papír jsem napsala, co předávám a nechala si dát razítko a jméno úřednice, a teď stačilo jen údaje přečíst. Každopádně, pokud náš kamarád už byl schopen převozu, znamenalo to, že se jeho stav podstatně zlepšil. Hned jsem to pospíchala říct ostatním.
Náš pobyt na ostrově utekl jako voda. Počasí nám přálo, voda v moři byla čím dál teplejší, vydařily se vycházky do hor i lodní výlety. Dramatické zážitky nás stmelily a po té, co vrtulník našel našeho ztraceného kamaráda živého, zmizel tmavý stín a bylo veselo. Přiťukli jsme si na jeho zdraví, večer jsme zpívali při kytaře, uspořádali jsme i maškarní večírek. Teď by to chtělo ještě týden, říkali jsme si. Ale vše má svůj konec.
V sobotu ráno jsme předali karavany naší delegátce a odjeli z kempu. Kolem poledne jsme přijeli do hlavního města Slovinska Lublaně, abychom zde strávili plánovanou devítihodinovou přestávku. Celá nám propršela. Odpoledne volal Románkův syn, že jeho otec je již od pátku od večera v nemocnici v Šumperku, a že je v celkem dobrém stavu. Tuto zprávu přijali všichni s velikou radostí.
Do Šumperka jsme se vrátili v neděli, věci našeho kolegy jsme předali rodině.
Přístup všech institucí a úřadů (ambasáda, policie, hasiči, recepce kempu,
delegátka, lékaři v obou nemocních atd) byl velice vstřícný a je třeba jim poděkovat.
Rovněž řidič autobusu a ostatní účastníci zájezdu se chovali moc hezky, pomohli, kde bylo potřeba a podpořili mě i psychicky. Všichni jsme velice rádi, že náš kamarád žije a přejeme mu, ať se brzy zotaví.
V Šumperku 11. června 2012
Vedoucí zájezdu Jiřina Skřivánková



Dovolená 2012 s KČT od 1. do 10. června 2012
Chorvatsko – Krk-Baška

Pá 1. 6. 2012
V 19:45 odjezd ze Šumperku směr Slovinsko
So 2. 6. 2012
Ráno příjezd do Slovinska, zastávka u jezera Bled, procházka kolem jezera, návštěva rezidence, kam jezdíval prezident Tito, bledského hradu, pod kterým probíhal Renezanční festival, kdy nechyběly stánky s řemeslníky v historických oděvech ani souboje šermířů, nenechali jsme si ujít ani posezení v restauraci u jezera s grogem a místní specialitou-výborným vaječným řezem kremschnitu. Večer jsme odjeli do Chorvatska, s dojezdem do Bašky na ostrově Krk, kde jsme byli ubytováni v karavanech v kempu Zablače. Pláž byla nedaleko. V noci odešel z tábora Roman Zajíc (více Jiřka v příloze).
Ne 3. 6. 2012
Byl volný den, kdy jsme se věnovali prvnímu koupání a prohlídce města.
Po 4. 6. 2012
V 9:30 odjezd do hlavního města Krk a po prohlídce jeho historické části se jelo do Staré Bašky, odkud byl výstupní bod k přechodu pohoří (386 m n. m. v. s převýšením cca 350 m) s cílem - Baška-kemp.
ÚT 5. 6. 2012
Dopoledne návštěva akvária s mořskými živočichy a odpoledne autobusem cesta do opatství (klášterní kostel) Jurandvor, návštěva kostela Sv. Lucie s výkladem o Baščanské desce s hlaholicí (v tuto dobu jsme viděli vrtulník zachraňující Romana). Odtud jsme se již pěšky přesunuli přes Zakan ke kostelu Sv. Ivana (původně románský se hřbitovem), na který jsme každý den vzhlíželi z našeho místa ubytování. Následovala cesta do tábora.
St 6. 6. 2012
Celý den byl volný program, který každý trávil dle chuti. Přes den jsme trávili chvíle u moře na v podvečer si naše skupina vybrala vyhlídkovou projížďku lodí, která jela kolem ostrova Sv. Grgůn s pozůstatky stavem bývalého koncentračního tábora, kde v minulosti byli vězněni političtí vězni.
Čt 7. 6. 2012
Autobus nás odvezl do přímořské obce Šilo v den slavení svátku Božího těla, kde jsme se po prohlídce městečka koupali a slunili na malé betonové pláži. Odtud jsme byli převezení do Čiži, s mořem s rašelinovým bahnem a mělkým dnem. Na program přišla léčebná rašelinová kúra.
Pá 8. 6. 2012
Následoval volný den, kdy někteří vyšli na krátký výlet, my jsme absolvovaly cestu na nuda pláž a zpět . Večer vyla zajištěná společná večeře v restauraci.
So 9. 6. 2012
Ráno jsme naložili zavazadla do autobusu, který se s námi vydal na zpáteční cestu s devítihodinovou zastávkou v Lublani, s prohlídkou její historické části, kterou zdobí výstavní, převážně secesní budovy, kostely, hrad. Právě zde probíhal jazzový festival. Protože nám celý den nám propršel, zahřívali jsme se postupně jek na tržnici, tak v hospůdkách. Po 21. hodině byl plánován odjezd do ČR.
Ne 10. 6. 2012
Do Šumperku jsme přijeli kolem 8:30 h