Z akce - Velikonoční neděle na Brníčku.

Náš prapor s erbem rodu Tunků

rub praporu

v Brníčku nás přivítalo sněžení..

.. a paní Patolízalová s Halapartníkem

zvolili jsme praporečníka

a statečně stoupáme k hradu

vražednému tempu v závěji nestačí ani pes

zastavujeme

Jitka má výklad

praporečník hledá cestu, Standa psa

nevzdávejte se

už tam skoro jsme

to je teprve první nádvoří?!?

kdo nevěří, ať si přečte ceduli

a domů je daleko

hrad byl vyloupen už před lety

ale kdo tam dojde, nebude zklamán

na hradní palác vyvěsíme náš prapor

vydýcháme se

najdeme si každý svůj důlek ve sněhu

a Jitka už nám líčí, jak to bylo kdysi

halapartníkovi je zima a nenaleje

dalším účinkujícím taky

novomanželé Tunklovi

Jíří Tunkl mladší

Trubadůrům nesmí zmoknout kytara

účinkující se chystají

obecenstvo je netrpělivé

POVĚST O ZÁVOŘICKÉM RYBNÍKU

Vypravěčka: pozor, začínáme, převedeme vám pověst o panu Tunklovi, kterému kdysi patřil tento hrad

přeneseme se do roku 1440

až zvednu takhle ruce, volejte „Vivat, sláva!“

až zvednu pěst, to už bude jiná politická situace, volejte „Hanba, fuj!“

na příchod Tunklů už čeká Patolízalka, halapartník ..

a první dvorní dáma

Jiří Tunkl se nedávno oženil

a přivádí svou krásnou paní na svůj hrad

Sláva, vivat!!!!

Patolízalka chválí pana Tunkla

i jeho nevěstu

.

.

..

..

Tunkl: Jste jako růže, moje krásná paní, miluji vás, splním vám každé přání.

Tunklová : Má láska k vám, můj manželi a pane v mém srdci jako jasný plamen plane, snad jenom že jsem z Jižních Čech já přála bych si malý rybníček.

Tunkl: Rybníček? aby byl mého jména hoden musí být všem rybníkům roven.... bude obrovský, má milovaná paní váš rytíř splní vaše přání! Těšte se, poddaní, však já vás zapřáhnu, budete pracovat, já cíle dosáhnu!

Podle pověsti nechal Jiří Tunkl mladší mezi Postřelmovem a Zábřehem, u vesnice Závořice, která dnes už neexistuje, vybudovat obrovský rybník. Aby se břehy a hráz nesesunuly, musely být vyzděny kamením. Kamení museli poddanéí nalámat v lomech, dopravit k Závořicím, odnosit a usadit do hlíny. V té době to byla nepředstavitelná dřina. Hradní pán jednal s lidmi velice tvrdě. Mnozí dělníci na té stavbě nechali své zdravím, mnohá rodina ztratila svého živitele. Říkalo se, že rybník vlastně představu

Tunklovi se dostavili na slavnostní otevření rybníka

Patolízalka líčí, jak je ten rybník nádherný

už vidí i ty ryby

živly běsní, ale my hrajeme dál

Slávka zpívá:

.....................................

Tunkl sleduje valící se vlny, Tunklová koketuje s halapartníkem

Patolízalka se lísá

ale už kuje pikle

a volá čerta na Tunkla

halapartníka hřeje kořalka

I.čert: Kleofáši já zmrznu!

II.čert: Zahřejeme se, odneseme Patolízalku!

Půjdeš s náma, ty duše strašná do pekla s tebo, babo pomlouvačná!

Patolízalka: Ale já jsem volala čerta na Tunkla!

Čerti táhnou Patolízalku do pekla

Ostatní z toho mají škodolibou radost

Podle pověsti lidé Jiřího Tunkla kvůli stavbě závořického rybníka proklínali a přáli mu to nejhorší. I stalo se, že jejich pán náhle, v plné mužné síle, zemřel. Na hradě zavládl smutek.

Mladistvá vdova byla k neutišení.

. Nejedla, nepila ... (Vypravěčka: Kruci, breč!)

( Vypravěčka: No proto!)

Jednou v noci nespala

oblékla se

vzbudila chůvu

a halapartníka

a vydali se k rybníku

Chůva: Rožni tu lucernu, zaženem temné stíny, posviť mi na cestu, ať nespadnem do bažiny!“

… dávejte pozor na cestu

už jste u rybníka

Tunklová: Šestnáct měsíců, šestnáct jen žila jsem v štěstí manželském. Vraťte mi štěsí, andělé, chci se zas setkat s manželem.

. Tunklová pláče, chůva ji utěšuje

a naopak

Tam mladá paní bledolící

naříká, hledíc ku měsíci

vzduch houstne, tíseň hrdlo svírá

Půlnoční z věže zvonění vyplaší vichr vzdálený

hodina duchů zatuchlá přichází, chřtán svůj rozvírá.

Temná voda se mocně vlní, po vodě rozléhá se hřmění

z vlnobití cos vystupuje

strašlivý průvod vzhůru pluje.

Spatřila svého oplakávaného

v záři plamenů vprostřed všeho

on, do pluhu pevně přikovaný

brázdí a rozhrnuje vlny

za nelidského posměchu

hnán pekelníky ke spěchu

mstitel mučí své rukojmí

všichni řvou

jen vyprašte Tunklovi kůži

ať stříká pěna vzhůru k nebi

Čerti: Cha chá, chu chů, přidej brachu!

upadla do mdlob (asi po zásahu halapartny)

jako růže

své světlo ztrácí

žít nemůže

tak mírně zhasla, bez dechu

kácí se paní do mechu

služebníci se polekali

kol paní se shlukli

chůva se modlí ke světici

halapartník spíš věří slivovici

paní se zvolna probírá

zmučený pohled upírá ke svému muži

a ptá se : milý muži,

jak přivodit mám přízeň boží

jaké mám přinést oběti

kdy zmizí tvoje prokletí

Nikdy, ach nikdy, milá má

zmučená bytost naříká

musela bys svýma rukama a hned

kameny z rybníka odnosit zpět

Bože, to je nemožné

paní hlesla

do náruče své chůvy klesla a hrůzný obraz náhle zmizel.

chůva svou mladou paní vzala do kláštera ji přichystala

aby tam v tichu bílých zdí žila až do konce svých dní.

Však zločinec, ten musí každé noci

orat svůj rybník za čertí pomoci

až tenkrát propustí ho temné stíny až se ta stavba změní v rozvaliny.

Slávka

-"-

-"-

-"-

Už to máme za sebou!

Všechno dobře dopadlo, sněhová vánice nás neodnesla,

Huráá!

Tleskejte, jásejte!

Ukloníme se

Já tě mám rád, čerte

Šak jsme tě moc nebili, Tunkle

Publikum je spokojené.

Někteří by nejradši odjeli na lyžích, ale mají jenom hůlky.

čerti se fotí, najednou jim není zima

-"-

-"-

-"-

Publikum tleská, herci se klaní.

-"-

-"-

Jdem se chystat na cestu

Sakrblé, nemám tady zůstat strašit?

Čert parádnica

.

.

.

.

.

.

Domů, pane Berka, domů

Už je fakt konec, já bych brečela ..

Je to smutné, musíme pryč …

Pokladní na to dohlídne

A pryč

Žádné tunelování,

Tunklová odchází jen s baťohem

Jako všichni

Tím směrem jsou Závořice, mezi Postřelmovem a Zábřehem

.

.

.

.

.

.

.

I feudál je občas takhle malinkej ….

.

Přes Šebenou půjdeme do Dlouhomilova do hospody

Jitka nám ještě popovídá, co se zachovalo z kdysi slavného hradu

.

Haf, něco tu smrdí peklem ..

Jak se rodí čerti

Vypravěčka: Doktore, nebudem z té zimy nemocní Doktor: Co blbnete, vždyť jsou velikonoce..

.

.

.

.

.

.

.

.

Jitka dokončuje svůj výklad

a jde se

.

Jupí, čerte

.

.

.

.

.

.

.

.

Jak máš přidělanej ten ocas?

Au, nijak, je pravej

.

vidíme Strupšín

kudy dál

Kde je červená značka?

Červená vybledla a stala se z ní žlutá

My jdeme po modré

... ??? ...

Až přijdu do hospody, co mám říct?

Řeknu: Dobrý den, už budou vánoce?

-

kdo zahyne, dostane od KČT věnec

Už jsme v hospodě

A dovídáme se, že velikonoční neděle není den před pracovním dnem a tudíž autobus z Dlouhomilova nejede a musíme makat další 4 km na autobus do Hrabišína. Ale přežili jsme všichni a za pár dní jsme se shodli, že to byl nejkrásnější den z celých velikonoc!