Fotogalerie

Z akce - Velikonoční neděle na Brníčku.
Datum: 31.03.2013

Náš prapor s erbem rodu Tunků
rub praporu
v Brníčku nás přivítalo sněžení..
.. a paní Patolízalová s Halapartníkem
zvolili jsme praporečníka
a statečně stoupáme k hradu
vražednému tempu v závěji nestačí ani pes
zastavujeme
Jitka má výklad
praporečník hledá cestu, Standa psa
nevzdávejte se
už tam skoro jsme
to je teprve první nádvoří?!?
kdo nevěří, ať si přečte ceduli
a domů je daleko
hrad byl vyloupen už před lety
ale kdo tam dojde, nebude zklamán
na hradní palác vyvěsíme náš prapor
vydýcháme se
najdeme si každý svůj důlek ve sněhu
a Jitka už nám líčí, jak to bylo kdysi
halapartníkovi je zima a nenaleje
dalším účinkujícím taky
novomanželé Tunklovi
Jíří Tunkl mladší
Trubadůrům nesmí zmoknout kytara
účinkující se chystají
obecenstvo je netrpělivé
POVĚST O ZÁVOŘICKÉM RYBNÍKU
Vypravěčka: pozor, začínáme, převedeme vám pověst o panu Tunklovi, kterému kdysi patřil tento hrad
přeneseme se do roku 1440
až zvednu takhle ruce, volejte „Vivat, sláva!“
až zvednu pěst, to už bude jiná politická situace, volejte „Hanba, fuj!“
na příchod Tunklů už čeká Patolízalka, halapartník ..
a první dvorní dáma
Jiří Tunkl se nedávno oženil
a přivádí svou krásnou paní na svůj hrad
Sláva, vivat!!!!
Patolízalka chválí pana Tunkla
i jeho nevěstu
.
.
..
..
Tunkl: Jste jako růže, moje krásná paní, miluji vás, splním vám každé přání.
Tunklová : Má láska k vám, můj manželi a pane v mém srdci jako jasný plamen plane, snad jenom že jsem z Jižních Čech já přála bych si malý rybníček.
Tunkl: Rybníček? aby byl mého jména hoden musí být všem rybníkům roven.... bude obrovský, má milovaná paní váš rytíř splní vaše přání! Těšte se, poddaní, však já vás zapřáhnu, budete pracovat, já cíle dosáhnu!
Podle pověsti nechal Jiří Tunkl mladší mezi Postřelmovem a Zábřehem, u vesnice Závořice, která dnes už neexistuje, vybudovat obrovský rybník. Aby se břehy a hráz nesesunuly, musely být vyzděny kamením. Kamení museli poddanéí nalámat v lomech, dopravit k Závořicím, odnosit a usadit do hlíny. V té době to byla nepředstavitelná dřina. Hradní pán jednal s lidmi velice tvrdě. Mnozí dělníci na té stavbě nechali své zdravím, mnohá rodina ztratila svého živitele. Říkalo se, že rybník vlastně představuje obrovské množství lidských slzí.
Tunklovi se dostavili na slavnostní otevření rybníka
Patolízalka líčí, jak je ten rybník nádherný
už vidí i ty ryby
živly běsní, ale my hrajeme dál
Slávka zpívá:
.....................................
Tunkl sleduje valící se vlny, Tunklová koketuje s halapartníkem
Patolízalka se lísá
ale už kuje pikle
a volá čerta na Tunkla
halapartníka hřeje kořalka
I.čert: Kleofáši já zmrznu!
II.čert: Zahřejeme se, odneseme Patolízalku!
Půjdeš s náma, ty duše strašná do pekla s tebo, babo pomlouvačná!
Patolízalka: Ale já jsem volala čerta na Tunkla!
Čerti táhnou Patolízalku do pekla
Ostatní z toho mají škodolibou radost
Podle pověsti lidé Jiřího Tunkla kvůli stavbě závořického rybníka proklínali a přáli mu to nejhorší. I stalo se, že jejich pán náhle, v plné mužné síle, zemřel. Na hradě zavládl smutek.
Mladistvá vdova byla k neutišení.
. Nejedla, nepila ... (Vypravěčka: Kruci, breč!)
( Vypravěčka: No proto!)
Jednou v noci nespala
oblékla se
vzbudila chůvu
a halapartníka
a vydali se k rybníku
Chůva: Rožni tu lucernu, zaženem temné stíny, posviť mi na cestu, ať nespadnem do bažiny!“
… dávejte pozor na cestu
už jste u rybníka
Tunklová: Šestnáct měsíců, šestnáct jen žila jsem v štěstí manželském. Vraťte mi štěsí, andělé, chci se zas setkat s manželem.
. Tunklová pláče, chůva ji utěšuje
a naopak
Tam mladá paní bledolící
naříká, hledíc ku měsíci
vzduch houstne, tíseň hrdlo svírá
Půlnoční z věže zvonění vyplaší vichr vzdálený
hodina duchů zatuchlá přichází, chřtán svůj rozvírá.
Temná voda se mocně vlní, po vodě rozléhá se hřmění
z vlnobití cos vystupuje
strašlivý průvod vzhůru pluje.
Spatřila svého oplakávaného
v záři plamenů vprostřed všeho
on, do pluhu pevně přikovaný
brázdí a rozhrnuje vlny
za nelidského posměchu
hnán pekelníky ke spěchu
mstitel mučí své rukojmí
všichni řvou
jen vyprašte Tunklovi kůži
ať stříká pěna vzhůru k nebi
Čerti: Cha chá, chu chů, přidej brachu!
upadla do mdlob (asi po zásahu halapartny)
jako růže
své světlo ztrácí
žít nemůže
tak mírně zhasla, bez dechu
kácí se paní do mechu
služebníci se polekali
kol paní se shlukli
chůva se modlí ke světici
halapartník spíš věří slivovici
paní se zvolna probírá
zmučený pohled upírá ke svému muži
a ptá se : milý muži,
jak přivodit mám přízeň boží
jaké mám přinést oběti
kdy zmizí tvoje prokletí
Nikdy, ach nikdy, milá má
zmučená bytost naříká
musela bys svýma rukama a hned
kameny z rybníka odnosit zpět
Bože, to je nemožné
paní hlesla
do náruče své chůvy klesla a hrůzný obraz náhle zmizel.
chůva svou mladou paní vzala do kláštera ji přichystala
aby tam v tichu bílých zdí žila až do konce svých dní.
Však zločinec, ten musí každé noci
orat svůj rybník za čertí pomoci
až tenkrát propustí ho temné stíny až se ta stavba změní v rozvaliny.
Slávka
-
-
-
Už to máme za sebou!
Všechno dobře dopadlo, sněhová vánice nás neodnesla,
Huráá!
Tleskejte, jásejte!
Ukloníme se
Já tě mám rád, čerte
Šak jsme tě moc nebili, Tunkle
Publikum je spokojené.
Někteří by nejradši odjeli na lyžích, ale mají jenom hůlky.
čerti se fotí, najednou jim není zima
-
-
-
Publikum tleská, herci se klaní.
-
-
Jdem se chystat na cestu
Sakrblé, nemám tady zůstat strašit?
Čert parádnica
.
.
.
.
.
.
Domů, pane Berka, domů
Už je fakt konec, já bych brečela ..
Je to smutné, musíme pryč …
Pokladní na to dohlídne
A pryč
Žádné tunelování,
Tunklová odchází jen s baťohem
Jako všichni
Tím směrem jsou Závořice, mezi Postřelmovem a Zábřehem
.
.
.
.
.
.
.
I feudál je občas takhle malinkej ….
.
Přes Šebenou půjdeme do Dlouhomilova do hospody
Jitka nám ještě popovídá, co se zachovalo z kdysi slavného hradu
.
Haf, něco tu smrdí peklem ..
Jak se rodí čerti
Vypravěčka: Doktore, nebudem z té zimy nemocní Doktor: Co blbnete, vždyť jsou velikonoce..
.
.
.
.
.
.
.
.
Jitka dokončuje svůj výklad
a jde se
.
Jupí, čerte
.
.
.
.
.
.
.
.
Jak máš přidělanej ten ocas?
Au, nijak, je pravej
.
vidíme Strupšín
kudy dál
Kde je červená značka?
Červená vybledla a stala se z ní žlutá
My jdeme po modré
... ??? ...
Až přijdu do hospody, co mám říct?
Řeknu: Dobrý den, už budou vánoce?
-
kdo zahyne, dostane od KČT věnec
Už jsme v hospodě
A dovídáme se, že velikonoční neděle není den před pracovním dnem a tudíž autobus z Dlouhomilova nejede a musíme makat další 4 km na autobus do Hrabišína. Ale přežili jsme všichni a za pár dní jsme se shodli, že to byl nejkrásnější den z celých velikonoc!